Dnešní den jsme vyráželi (jako zhruba před rokem) na Berounsko. Sraz byl nadvakrát – nejdřív v 10:30 na Zličíně a pak v 11:15 v Berouně na mostě. Na Zličíně jsme se měli sejít jenom tři, proto mě dost překvapilo, že když jsem vylezl z metra, byla tam už pěkná tlupa bikerů. Do Berouna je to po asfaltu a chrti se ujali vedení. Takže se jelo docela svižně. Ve stoupání na Vráž jsem přestal stíhat a tak jsme ještě s Ondrou dojeli do Berouna trochu s odstupem. Na mostě už se to houfovalo, někteří si ještě doplňovali zásoby, ale nakonce jsme něco po půl dvanácté vyrazili směr Děd. Byl nás rovný tucet. Z Berouna je to slušný kopec a to jsem věděl, že tam budem vyjíždět ještě dvakrát (i když pokaždé odjinud).

v Berouně na mostě	udělalo se teplo – čas shodit nějakou tu vrstvu	Snail stoupá k TV vysílači nad Berounem jak na vleku	každý podle svých možností

Na Dědu jsme se pokochali rozhlednou, ze který není nic vidět (bylo, když mi bylo asi pět, od tý doby okolní stromy rozhlednu přerostly). Následoval kraťoučký strmý sjezdík na cestu pod Dědem. Kromě toho, že to tam bylo trochu zarostlý ostružinama, tak mi to na mokrých kořenech klouzalo jaxwinje. Pláště WTB Vulpine evidentně nejsou moc do terénu (klouzalo mi to ve všech sjezdech a ve výjezdech mi to prohrabávalo). A navíc "celopevno", tedy kolo bez jediný pružiny  Po cestě jsme pak pokračovali na Zdejcinu. Mě se někde podařilo trefit šutr, takže jsem prorazil zadní duši – následovala výměna. Už si na to na vyjížďkách s BikeForem začínám zvykat  Při výměně jsem zjistil, že když mi kluci v servisu kola stavěli, dali do nich nějaký ultralehký duše – to se pak nelze divit, že nic nevydrží. Ale zato jsou lehký. Ostatní se zatím slunili na pasece a sbírali klíšťáky. Když jsem měl opraveno, pokračovali jsme na Zdejcinu a pak na Ostré. Kousek pod vrcholkem Ostrého vede totiž po vrstevnici nádherný singletrack, který jsem chtěl určitě jet. A myslím, že si ho náramně užili všichni.

na Dědu	Blacky začíná bejt vysmátej	po mokrých kořenech dolekopcom	do objektivu mi kápla voda – světlá skvrna vpravo – sorry
jáák jako, větvičky lámat a na biku vozit?	na singlíku pod Ostrým	to zaujetí…asi nechce spadnout	a jako přes kopírák další….

Z Ostrého jsme sjeli do Brdatek a trochu širší pěšinou jsme dojeli nad rybník. Odtud jsme se zase vyškrábali dlóóóuhým stoupáním na rozcestí pod Dědem a zamířili znova na Zdejcinu, tentokrát ale trochu jinou cestou – po běžkařské trase kolem staré hájovny. Vyjeli jsme u fotbalového hřiště a od něj dolů-nahoru-dolů-nahoru polní cestou ke Stradonickému oppidu. Od oppida následoval lehce freeridový sjezdík roklí do údolí Nižborského potoka. Haldy lupení vůbec nedržely a navíc ty kořeny pod tím….skoro celý jsem to "oddriftoval"  

V údolí Nižborského potoka hned pod roklí, kterou jsme přijeli, je fotbalové hřiště. Zrovna se tam hrál zápas asi 15 ligy – Nižbor versus Beroun. Někteří z nás se dovtípili, že kde se hraje fotbal, bude i pivo a zamířili ke hřišti. A taky že jo. Takže byla neplánovaná pauzička na pivko a klobásku (výtečnou), zpestřená fanděním fotbalistům. Občerstveni jsme vyrazili vzhůru údolím Nižborského potoka a pak od lesáků zprasenou cestou na Lísek. Do kopce, bahno, větve…fuj. Z Lísku pak zase na Děd (až nahoru k rozhledně), kde jsme se rozdělili do dvou skupin – jedna sjížděla k Berounu po sjezdové trati a druhá normální cestou (i když ta měla taky svá úskalí – třeba já tam vlítnul do strouhy a měl jsem co dělat, abych to ustál). Pod sjezdem jsme se zase sešli a společně jsme kolem Městské Hory a přes Berounské náměstí dojeli do hospody U štiky. Sotva jsem vlezl dovnitř, koho nevidím! Šelmíra! A Jakobo! Ty jsem neviděl, ani nepamatuju. A navíc byli taky na bajcích. Přisedli jsme si k nim a to už nás byla úctyhodná partička.

bikeři vyžírají bufet fotbalistům u Nižbora	U štiky – a Šelmíra má zase nějakou baštu	v batůžku u Šelmíry se dá najít spousta překvapení – třeba medvěd-alkoholik
hladovci čekají na pozdní oběd	bohužel došlo i na placení, Marek (vrchní) to má pod kontrolou	a poslední tradiční zastávka U Pigiho

U štiky jsme dali výborný pozdní oběd a pár pivek. A pak už se to začalo dělit, o cestě domů měl každý trochu jiné představy. Já zůstal se skupinou, která jela po vlastní ose podél řeky do Prahy. Jenže na silnici mezi Srbskem a Karlštejnem nasadili chrti takový tempo, že se nedali uviset. Tak jsem předvedl to, čemu se na závodech říká "neakceptování tempa" a jel jsem si dál svoje. Zůstal se mnou ještě Davy a ve dvou jsme pokračovali ku Praze. V Dobřichovicích u lávky jsme nečekaně zase potkali ty tři chrty, co nám ujeli u Karlštejna (Blacky, Pendolino a jeden děsně namakanej biker z Ukrajiny). Já to tušil, že na nás někde počkají  Takže jsme pokračovali v pěti, po levém břehu Berounky. To byla pro mě trochu novinka, já to jezdím po pravém. Že prý pojedeme jakési "hupíky". Inu, proč ne, rád si zahupíkám. Ovšem to jsem netušil, že abychom si zahupíkali, budeme se muset kolmo na vrstevnice vyškrábat od Berounky nad Černošice. Tenhle nečekaný kopec jsem se tedy škrábal nahoru už opravdu z posledních sil. Hupíky byly fajn, hlavně proto, že jsem jel až čtvrtý, takže jsem dopředu věděl kudy a jak jet. A to je u takovýchto vychytávek alfa a omega úspěchu. V Černošicích nás dojel Meduza, který jel z Berouna individuálně nevímkudy. Další chrt. V týhle sestavě jsme dorazili k Pigimu. Dali jsme pivko, ale protože se už stmívalo a ochlazovalo, moc jsme se nezdržovali a pokračovali jsme domů. Tedy, už jen Blacky, ten namakaný Ukrajinec, Meduza a já. Meduza to začal rozjíždět do šíleného tempa, skoro se nedal stíhat, takže v Praze jsme byli cobydup. Od Barrandovského mostu už jsme pokračovali bez Meduzy a tedy už v klídku na Palackého náměstí, kde se odpojil kolega Ukrajinec a pak už jen s Blackym na Náměstí Míru a domů…Na závěr vyjížďky jsem si ještě užil malou adrenalinovou příhodu, když nějaký pitomec vyjížděl z parkoviště od Žlutých Lázní a bez skrupulí vjel na cyklostezku, nějaký rozhlížení, nebo dávání přednosti ho nezajímalo. Málem mě sejmul  Díky Blackymu, který měl lepší úhel pohledu a auto viděl dřív než já a zařval na mě, jsem to ubrzdil. Řidiči jsem vynadal, ale tím to skončilo – zůstal zalígrovanej v autě.

Tady přikládám orientační výškový profil dnešní trasy. Dalo mi to celkem 104km, AVS 19,6 km/h, nastoupáno 1306m. Mám dost. K tomu profilu – je to zase podle času, takže je to trochu zkreslené. A taky jsem si párkrát zapoměl pustit stopky, když jsme se rozjížděli po nějaký zastávce…