Na první říjnovou sobotu (nojo, on už je fakt říjen) jsem se domluvil na vyjížďku s partou lidí, které jsem v podstatě neznal. Ale dával to dohromady jeden můj starý známý (jako že už se známe dlouho ) a vypadalo to v pohodě. První problém se vyskytl v místě odjezdu – parta se domluvila na 9:30 (což by bylo v pohodě), ovšem v Berouně (což už tak v pohodě nebylo). Nakonec se ale jeden z nich nabídl, že tam mě a mého jmenovce Vláďu (onoho starého známého) hodí autem. Dohodli jsme se, že v 8:20 budu čekat u něj před domem. Ráno zima jak v Rusku (no, bylo asi 7°C), přijel jsem na domluvené místo asi v 8:15 a po pár minutách se začal klepat. 8:20 – nikde nikdo. David se ukázal až v 8:35, to už mi pomalu začaly omrzat prsty. Pro Vláďu jsme vyjeli někdy po 8:45. Ten byl nachystaný a postával s bajkem u silnice, takže jsme se nezdrželi a hned pokračovali do Berouna. Na parkovišti za zimním stadionem už na nás čekal vůdce vyjížďky – další Vláďa (aby se to nepletlo). Jeho žena mile překvapila horkým kafem a luxusní buchtou – díky moc! Během asi hodiny čekání se dostavili i poslední dva účastníci vyjížďky a potom, co se mocně poladily bajky a vyřešil problém s jednou ušlou duší (naštěstí ne defekt, ale asi jen povolený ventilek) jsme mohli vyjet. Konečně! V reálu jsme vyjížděli v 10:56:49 – a kvůli tomu jsem vstával v 7:15! Grrr

Moratka je středem obdivu	v Brdatkách	Drábov

Projeli jsme Berounem a singlem přes Brdatka začali stoupat na Drábov a dál na Lísek. Pokračovali jsme polňačkou do Hudlic, kde jsme se vyškrábali na Hudlickou skálu (487 m.n.m.). Nádherná panoramata. Následoval trochu sjezdík do údolí Libotického potoka a po něm dlouhé táhlé stoupání na Krušnou Horu (609 m.n.m.). Zde bohužel řádili lesáci a z lesní cesty udělali šotolinovou autostrádu. Z Krušné Hory nás Vláďa (vedoucí) odnavigoval do divočiny, kudy jsme si dali luxusní freeridový sjezdík (žádná cesta) k silnici, přejeli jsme ji a blížili jsme se (po malém zakufrování – cesta končila neprostupným křovím) k hoře Velíz. Příkré stoupání na Velíz bylo docela náročné, hlavně v začátku, kde cesta vedla terénem. Na asfaltu se přece jenom dalo srovnat tempo. Když jsme se konečně všichni sešli na vrcholu (595 m.n.m.), pokračovali jsme okolo Velízu, sjezdem do Kublova (další zakufrování, vyjeli jsme u nějaké usedlosti na zahradě) a po silnici do Broum. Musela proběhnout korekce původně plánované trasy – už byly asi tři hodiny odpoledne, jeli jsme dost pomalu a stavělo se kvůli něčemu snad každé tři kilometry. Původní trasa se takhle prostě nedala za světla stíhat  Z Broum jsme okolo Kučerova Mlýnu a hájovny Oupoř sjeli do údolí Oupořského potoka a kolem výrobny dřevěného uhlí vystoupali do Karlovy Vsi. Pořád do kopce, přes Dlouhý hřeben (519 m.n.m.), pak dlóóóuhým sjezdem do údolí Žloukavy, krátká stojka z údolí ven a rychlý sjezd do Žloukovic.

Hudlická skála	Krušná Hora	kousek před Velízem

V tomhle sjezdu jsem to trochu prokaučoval já, protože jsem chtěl jet do Nižbora po červené značce po vrstevnici lesem. Jenže jsem minul odbočku, tak jsme do Nižbora holt jeli ze Žloukovic po silnici. V Nižboře v hospodě konečně došlo na gáblík (kuřecí stejk + hranolky + dvě Plzničky). Také se odehrála malá rebelie, protože někteří účastníci vyjížďky už toho měli dost a chtěli jet do Berouna bez kopců. To ale bylo možné jen po silnici (od lávky ve Stradonicích), což se mi pranic nelíbilo. Takže jsme se ještě s Davidem trhli. Úzkou cik-cak silničkou jsme se vyšplhali na Zdejcinu a lesem a luxusním singlem přes Ostrý jsme dojeli do Berouna. Silniční parta na parkovišti ještě nebyla. Jelikož bylo teprve 17:30, usoudil jsem, že to stíhám do Prahy podél řeky. Takže jsem se rozloučil s Davidem a nasadil jsem ostré tempo. Valil jsem skoro pořád přes 30 km/h, a tak jsem byl za chvíli U Pigiho. Už se ale stmívalo, tak jsem nestavěl a pokračoval. V Radotíně koukám – přede mnou dva bikeři, zabírají celou cyklostezku. Písknul jsem na ně, pustili mě a jak jsem je předjížděl, vidím že je to ultrachrt Blacky + 1. To jsem si tedy dovolil dost  No, já trochu zpomalil, oni trochu přidali a do Prahy jsme dojeli společně. Doma jsem byl v půl osmé.

Mě tedy tahle vyjížďka dala nakonec 112,18 km za 6:02:33 (čistý jízdy), průměrnou rychlostí 18,56 km/h. Nastoupal jsem 1466 m, průměrné tepy 127 bpm a spálil jsem 3411 kcal. Ta průměrka vylezla hlavně tím závěrečným padesátikilometrovým sprintem. Poznal jsem zajímavá nová místa kde jsem ještě nebyl…a kupodivu blízko Berouna. Problém byl, že se pořád někde stálo (mám v logu aspoň dvacet splitů) a vedoucí vyjížďky to evidentně neměl moc najetý (vzhledem k několikerému zakufrování). Kompletní fotogalerii z vyjížďky najdete ZDE.