Ještě než se udělá úplně hnusně, nastal čas na již skoro tradiční výlet do lesů okolo Berouna. Sraz jsme měli v 11 hodin v Berouně na mostě s tím, že se tam každý dostane podle svého. Já jsem měl v plánu jet metrem na Zličín a pak po silnici přes Rudnou – to je asi nejrychlejší cesta (po vlastní ose). U metra jsme se sešli s Thapsusem, který se jel projet na silničce. Až do Berouna mi dělal výtečného tahouna…jen v kopci na Vráž mě trochu "vyškolil". Inu, ten bajk tolik nejede  V Berouně jsme na mostě čekali jen chvíli a na své šílené "žehličce" dorazil fousek a chvíli po něm i cabbage, který přijel vlakem. Pak přijela partička, co jela po vlastní ose podél Berounky – teepeex, crom a Masl. A jako poslední se dostavil i Meduza, který nás prý stíhal od Zličína. Chvíli jsme obdivovali jeho svařeného Canyona  a těsně po jedenácté jsme vyjeli. Jak si lze snadno spočítat, bylo nás sedm. Abychom nemuseli jet přes město, vzali jsme to po cyklostezce přes Štulovnu a pak na Černý vršek a poslední ulicí nahoře až nad hasičárnu. Odtamtud pak už klasicky k vysílači – klasicky znamená, že jsem to zase nevyjel  Když jsme se dostatečně pokochali zamlženým Berounem, pokračovali jsme na Děd (492 m.n.m.), pak krátkým kořenovatým sjezdíkem dolů (za mokra to bylo VELMI vypečené) a po široké lesní cestě na Zdejcinu. Kupodivu ani nebylo moc bahna, až na strategickou křižovatku před Zdejcinou. Tam to bylo rozprasené od lesáků – fuj, fuj. Stejně jako minule jsme ze Zdejciny projeli na Ostrý a luxusním singlem se dostali zas nad Beroun. Jak si tak užíváme singlík, najednou proti nám bajker. A on to Bumerangista, který nás hledal, a tak rozšířil naší skupinku na osm  Vesměs samí chrti, tudíž se moc nestavělo a docela se jelo. Proto nemám skoro žádný "akční" fotky – nestíhal jsem.

Z Ostrého jsme sjeli do Brdatek (ve sjezdu jsou popadané stromy – bacha!) a pěšinou v úbočí údolí zase stoupali kolem rybníčku a na Drábov (cestou, kterou jsem si vyzkoušel začátkem měsíce). Následoval druhý průjezd kolem Zdejciny, jen trochu jinak. Neúmyslně jsme si to zpestřili prodíráním se křovím, protože jsem o pár metrů netrefil správnou stezku  Nakonec jsme se ale dostali, kam jsme potřebovali a okolo fotbalového hřiště jsme se polní cestou vydali ke keltskému opidu na Stradonicích. Pak nás čekal nejvypečenější sjezd dne – strmá rokle vedoucí do údolí Nižborského potoka. Kombinace mokrých kořenů a závějí listí byla brutální. Pod kopcem už začali někteří fantazírovat o pivu, stánek u hřiště, který jsme využili loni, byl ale zavřený. Takže nám nezbylo nic jiného, než pokračovat v cestě. Vystoupali jsme na Lísek, kde byla malá pauza (tak na dvě tyčinky a napití). Občerstveni jsme dál směřovali (místy přes velmi čerstvé polomy) k naší oblíbené bahnité křižovatce (do třetice) a zase na Děd. Tam převzal taktovku fousek a zatáhl nás do sjezdové trati, která tam v lese je. Naštěstí se všechny ty šílené lávky a skokánky daly alternativně objet "lidskou" cestou. Místní sjezdařská partička z nás ovšem měla trochu srandu. Nakonec jsme ve zdraví sjeli do Berouna a přes Městskou Horu, kolem železničního nádraží a přes vlakový most (aktuálně rozkopaný) jsme se dostali na levý břeh Berounky. Po něm už jsme klasicky dofrčeli do Srbska, kde proběhl tolik očekávaný (pozdní) oběd.

Hospoda sice nebyla úplně podle mých představ (nebylo vidět na kola), ale vařili dobře a točili Plzeň. Po vydatném gáblíku to nejdřív vypadalo, že se nikomu nechce moc jet. Jenže na rovné silnici do Karlštejna nám to nedalo, a tak jsme valili 35-37 km/h. Předjeli jsme i nějakého žiletkáře – ten musel koukat, když kolem něj proletěl vláček osmi bajkerů  V Třebáni se odpojil fousek a jel domů do Jinců. Masl šel na vlak, takže jsme pokračovali už jen v šesti. V Dobřichovicích nastal další "split". Já a cabbage jsme toho už měli dost a chtěli jsme do Prahy pokračovat podél řeky. Zbylá čtveřice chrtů se rozhodla vyšlapat kopec okolo Karlíku nahoru a pak si dát "hupíky" nad Černošicemi. Když jsme projížděli okolo hospůdky "u Pigiho", řekli jsme si, že se zastavíme "na jedno", a že nás ti chrti možná sjedou. A taky že jo – ještě jsem ani nedopil a byli tam. V rámci dalšího občerstvování došlo i na "blondýny", naštěstí místní zásoby stačily jen na jednu rundu  Mezitím se sešeřilo, tudíž jsme vytáhli blikátka a světla a dojezd do Prahy proběhl za umělého osvětlení. Ozkoušel jsem si, že kombinace Fenix + čelovka mi úplně vyhovuje.

Všechny moje fotky z vyjížďky najdete ZDE.

Celkem (i s dojezdem na metro ráno) mi to dnes dalo 103,39 km za 5:34:52 (čistý jízdy), průměrnou rychlostí 18,52 km/h. Nastoupáno jsem měl 1182 m (měřeno až od metra Zličín), průměrné tepy 132 bpm (takže jsem se asi moc neflákal) a spálil jsem 3319 kcal.

Mimochodem, na ČT4 běžela reportáž z letošního Ironmana na Havaji – podívat se na ní můžete ZDE.
Obrovská gratulace Michalu Šiškovi ke třetímu místu!